Kdo je Pavel a jaký je jeho příběh

Dovolte abych se Vám představil, jmenuji se Pavel Palkovič a jsem Pavlův otec a chtěl bych Vám představit Pavlův příběh. 

Do sedmnácti let byl Pavel naprosto zdravý, bezproblémový a veselý kluk. Na to léto roku 2017 měl spoustu plánů. Jedné srpnové noci se však vzbudil s nesnesitelnou bolestí hlavy, ještě na mě stihl zavolat a pak upadl do bezvědomí. V nemocnici odhalená diagnóza byla nemilosrdná

- spontánní, těžké a život bezprostředně ohrožující krvácení do mozku s nutností okamžité operace. Aby lékaři zvýšili Pavlovu šanci na přežití, nechávali ho po operaci měsíc v umělém spánku, během kterého jeho tělo bojovalo s mnoha komplikacemi. Pavlovo probuzení z umělého spánku bylo probuzením do jiného světa. Mentálně je sice naprosto v pořádku, ale stal se vězněm vlastního nehybného těla. Uplynul další nekonečně dlouhý měsíc, než vůbec navázal první kontakt se svým okolím. Každé mrknutí, gesto, pokus o úsměv i drobný pohyb prstu byl a je významným krůčkem na jeho strastiplné cestě. Pavel je velký bojovník a tak se odhodlaně vydal na pro něj bolestivou a nekonečně dlouhou cestu rehabilitací. Pro Pavla už nikdy v životě nic nebude jako dřív, po roce od nešťastné příhody je stále plně ochrnutý na celou levou stranu těla, nedokáže dobře artikulovat a velké potíže mu dělá dokonce i polykání. Upoután na invalidní vozík absolvuje kolotoč rehabilitací, ale neztrácí naději. Díky skvělé péči odborníků, jeho silné vůli dělá Pavel sice malé, ale stálé pokroky. 

Krátce před tím, než se tato příhoda Pavlovi stala jsme si prošli rozpadem naší rodiny, když mě opustila žena a zůstal jsem sám na dva puberťáky, myslel jsem si, že už nemůže být hůř, pak jsem ale skoro viděl umřít svého syna. Věděl jsem, že tady pro své děti chci a musím navždy být. Rozvod ovšem způsobil velké finanční komplikace a hrozilo, že přijdeme o byt a Pavel bude muset zůstat v ústavní péči. Díky MUDr. Dudovi a paní Fialové a Kontu Bariéry, kteří uspořádali sbírku a benefiční koncert, se podařilo získat prostředky na záchranu našeho bytu. S hlubokou pokorou a úctou tímto děkuji všem, kteří přispěli ať už pomocí či darem. Dosavadní výtěžek sbírky a charitativního koncertu zajistí, abychom nepřišli o byt, mohli zůstat spolu a Pavel neskončil v ústavní péči. 
 
Od uzavření sbírky pro mého syna u Konta Bariéry občas dostávám dotazy zda je možno i nadále přispět Pavlíkovi například na rehabilitace, léčbu či jiné potřeby. Rád bych uvedl, že je možno přispívat přes nadační fond Život druhým, který založila na konci roku 2017 fyzioterapeutka slečna Zuzana Přecechtělová, která se s Pavlem poznala na rehabilitacích ve FN Ostrava a chtěla nám pomoci vzhledem k tomu, že věděla jak náročná bude Pavlova léčba a že s následky nezaviněné příhody se bude prát po celý zbytek života. Zároveň bych tímto Zuzaně Přecechtělové chtěl velmi poděkovat. V tuto chvíli jsou z fondu hrazeny kompenzační pomůcky pro Pavla, intenzivní rehabilitační pobyty a také mobilní fyzioterapie na což bychom bez finanční podpory dobrovolných dárců nikdy nedosáhli. 

Pavel je plně závislý na mé péči a pomoci ostatních, po celý zbytek života bude potřebovat speciální péči, neustálý dohled, zdravotní pomůcky a hlavně rehabilitace, toto bohužel není plně hrazeno ze zdravotního pojištění, výtěžek sbírky poputuje na zlepšení kvality Pavlova života, a mně tak umožní soustředit se hlavně na péči o syna.


Díky Pavlovu stavu se naše rodina ocitla v nekomfortní finanční situaci, Pavel pobírá důchod a já  dávku na péči o osobu blízkou, což nám neumožňuje hradit vše potřebné natož si vytvořit nezbytnou rezervu pro nenadálé situace spojené s Pavlovým stavem. Náš finanční příjem je tak značně omezen a reálně neexistuje ani vyhlídka, že by se to mohlo změnit a to hlavně proto, že v rámci mé celodenní péči o syna nemohu pracovat 

Každý i ten sebemenší finanční dar pomůže Pavlovi lépe a důstojněji zvládat boj s doživotními následky nezaviněné příhody. Moc si vážíme každé Vaší podpory a pomoci.

Darovat.

Pavel PALKOVIČ

Ahoj, jmenuji se Pavel, je mi 18 let a žiji s taťkou v Opavě v bytě. V současné době absolvuji za doprovodu taťky intenzivní rehabilitace, aby se zlepšil můj zdravotní stav. Jsem veselý kluk, mám rád vtipy a nezkazím žádnou srandu. Rád jsem kreslil, poslouchal muziku, sledoval YouTube, hrál počítačové hry a ze všeho nejvíc jsem měl rád fotbal. Vždycky jsem chtěl být instalatérem, chodil jsem na SOU stavební, praxe mě moc bavila. Ještě před 3 roky jsme žili jako úplně normální rodina, pak od nás odešla matka a zůstali jsme s taťkou a sestrou sami. Nebylo to jednoduché, asi hlavně pro tátu, ale nikdy by nás neopustil, je na něj spolehnutí. Dne 24.8. 2017 jsem se v noci vzbudil a hrozně mě bolela hlava, zavolal jsem na tátu, a pak přišla tma a víc už si nepamatuji. Z vyprávění vím, že jsem měl krvácení do mozku, které bylo tak velké, že kvůli toho teď nemůžu chodit, hýbat levou rukou a nohou, špatně mluvím a dělá mi potíže i jíst. Od té doby co se mi to stalo, se mi úplně změnil život, nemůžu už dělat věci jako dřív, ale já se nevzdám, žiji a věřím, že díky taťkovi, panu MUDr. Dudovi a ostatním se z toho dostanu.